Když Karel Koura nastupuje v roce 1979 základní dvouletou vojenskou službu vůbec netuší jaká dobrodružství ho očekávají. Po počátečním výcviku v Brněnských Jaselský kasárnách (VÚ 6397) skončí v Praze-Vidouli u protivzdušné obrany (VÚ 2516). Zde je svědkem běžné vojenské rutiny, ale i téměř neuvěřitelných případů, které se odehrály na velitelském sále při sledování nepřátelských špionážních letadel kroužících kolem našich státních hranic. Napsáno podle skutečných událostí.
... „Soudruhu podplukovníku,“ upozornil Koráček Indrovského, který měl položenou hlavu na stole a klinbal.
„Na planžetu se objevila U-dvojka. Zatím je u francouzských hranic.“
„Cože?“ procitnul Indrovský a podíval se upřeně na planžet. „No, zatím počkáme, kam poletí, potom uvidíme,“
usoudil pplk. Indrovský.
„Já jen, abyste o tom věděl, soudruhu podplukovníku,“ odpověděl svobodník Koráček.
Všichni tři sledovali, kam vlastně U-dvojka poletí, jaký nabere směr.
Ta přeletěla západoněmecké hranice a podél nich asi necelých odhadem dvacet kilometrů
od československých státních hranic letěla nahoru, poté zpátky směrem na Velkou Británii,
odkud zřejmě odstartovala.
Padesátka, pplk. Indrovský, byl trošičku z celé té situace nervózní a oddychl si, až U-dvojka
z planžetu úplně zmizela.
„Du k sobě na pokoj. Kdyby se něco dělo, tak mě přijďte vzbudit,“ řekl oběma vojákům sloužícím na
sále pplk. Indrovský.
„Dobře, soudruhu podplukovníku, kdyby se něco dělo, tak vás vzbudíme,“
ujišťoval Indrovského svobodník Koráček.
Když pplk. Indrovský odešel ze sálu, zeptal se vojín Koura svobodníka Koráčka:
„Laďo, co je to U-dvojka?“
„To je špionážní letadlo. A nepřej si, Jirko, vidět, kdyby narušilo naše hranice,
co by to bylo za blázinec,“ pousmál se svobodník Koráček. „Ale to ještě několikrát
tady ve službě zažiješ,“ mínil Koráček ...