Když Karel Koura nastupuje v roce 1979 základní dvouletou vojenskou službu vůbec netuší jaká dobrodružství ho očekávají. Po počátečním výcviku v Brněnských Jaselský kasárnách (VÚ 6397) skončí v Praze-Vidouli u protivzdušné obrany (VÚ 2516). Zde je svědkem běžné vojenské rutiny, ale i téměř neuvěřitelných případů, které se odehrály na velitelském sále při sledování nepřátelských špionážních letadel kroužících kolem našich státních hranic. Napsáno podle skutečných událostí.

... Před posledním dnem v Jaselských kasárnách byl na třetí rotě volný režim. Hlavně pro ty vojáky, kteří už věděli, kam jdou a ke kterým jednotkám jsou převeleni. Ale pomstu svobodníkovi Mantlovi, na kterou se po celou dobu domlouvali, chtěli bez jakýchkoliv okolků splnit, protože si rozhodně zasloužil dostat přes držku.

„Tak rozbijeme tomu Mantlovi hubu, jak jsme se domluvili?“ zeptal se všech na pokoji vojín Sarkán.

„To bysme měli doopravdy udělat, než zítra vypadneme z kasáren,“ řekl vojín Koura, který se přišel do první čety za klukama podívat den před převelením.

„Já su taky pro,“ přiznal se vojín Zahnal a dodal: „Kde je ten hajzl jeden?!“

„Já se po něm pudu podívat, kde je,“ navrhl vojín Holzák a podíval se po všech vojácích na pokoji. „De někdo se mnou?“ dodal důrazně.

„Já du Pavle,“ ozval se na bidle ležící vojín Zahnal.

Oba vojíni odešeli z pokoje zjistit, kde se zašívá svobodník Mantl.

„Tak kam tě převeleli, Milane?“ zeptal se vojína Sarkána vojín Koura.

„Někam na Slovensko,“ mávl rukou vojín Sarkán – detektor, a bylo na něm vidět, že s převelením příliš spokojený není.

„Mě převeleli do Prahy. Ani nevím kam. Praha, to je totiž velkej pojem, ta je velká. Nechám se překvapit. Ale stejně, kdyby nás převeleli všechny čtyři spolu k jedný jednotce, byl bych radši,“ zauvažoval vojín Koura.

„Dyť to máš, Karle, jedno, někde si ten zbytek vojny odkroutit musíme. To nás nemine,“ pousmál se vojín Sarkán.

„Máš pravdu Pavle,“ souhlasil se Sarkánem vojín Koura. „Někde si ty necelý dva roky odkroutit musíme. To nás nemine,“ dodal vojín Koura odhodlaně.

Od odchodu vojínů Holzáka a Zahnala uplynula již dlouhá čtvrthodina a vojáci nikde.

„Tak kde je ten Holzák se Zahnalem? Už toho Mantla hledají nějak dlouho,“ nadhodil vojín Sarkán.

„Asi toho vola Mantla nemůžou najít. Asi se před náma někam schoval. Asi z nás má bobky,“ pousmál se vojín Koura.

„Tak ty má určitě,“ souhlasil vojín Sarkán.

„Ten je asi někde zašitej a má strach se nám ukázat na očích. Von moc dobře ví proč,“ ukázal zaťatou pěst vojín Koura.

Jen to vojín Koura dořekl, otevřeli se dveře a do pokoje vešli vojíni Holzák se Zahnalem.

„Tak co je vy dva, nějak vám to hledání Mantla dlouho trvalo?“ zeptal se obou vojáků vojín Koura.

„Prošli jsme celou rotu a nikde jsme ho nenašli. Asi mu přes držku nedáme,“ spustil tak trochu nejistě vojín Holzák.

„Jak to myslíš, Pavle?“ nechápal Sarkán a dodal: „Schoval se někam?“

„Vydupal s náma. Asi tušil, že mu chceme rozbit hubu, tak si vzal dovolenou a vodjel dom,“ uvedl vše na pravou míru vojín Zahnal. ...

Naši partneři

Máte zájem o výměnu odkazu? Vyměníme odkaz téměř s každou webovou stránkou.
Stránky s vojenskou tématikou budou upřednostněny. Více informací naleznete zde.