Když Karel Koura nastupuje v roce 1979 základní dvouletou vojenskou službu vůbec netuší jaká dobrodružství ho očekávají. Po počátečním výcviku v Brněnských Jaselský kasárnách (VÚ 6397) skončí v Praze-Vidouli u protivzdušné obrany (VÚ 2516). Zde je svědkem běžné vojenské rutiny, ale i téměř neuvěřitelných případů, které se odehrály na velitelském sále při sledování nepřátelských špionážních letadel kroužících kolem našich státních hranic. Napsáno podle skutečných událostí.

... Přes dvě hodiny takto pochodovali vojáci pod Mantlovým vedením na buzeráku, vlastně až skoro do půl dvanácté, kdy ukončil pochodový výcvik a poslal vojáky na rotu pro příbory, protože se blížil čas oběda. Po obědě měli vojáci do 13:00 volno. Potom zase museli na buzerák a pochodovat a pochodovat. Potom měli vojáci do šestnácté hodiny volno, pak následoval nástup na rajony, večeře a zase do večerky volno. To vojákům znepříjemnil svobodník Mantl, když vletěl po devatenácté hodině do pokoje a zařval:

„Všichni ke skříňkám. Odemčít je, otevřít je a já provedu kontrolu, jak máte srovnaný věci do komínků. Tak pohyb! Pohyb. No co to je! Jste jak důchodci! Tady jste na vojně, tak na to nezapomínejte," začal buzeraci Mantl.

Do třech minut stáli všichni vojáci u svých skříněk na chodbě, které odemkli a otevřeli, a čekali, až jim svobodník Mantl provede jejich kontrolu.

„Znovu! Špatně! Já vás naučím!“ křičel Mantl na jednoho vojáka za druhým a vyhazoval všem věci ze skříněk na zem. „Tak pohyb a věci budou znovu složený v komínkách!“ křičel jak nepříčetný.

Co zbývalo vojákům, než uposlechnout Mantlův rozkaz a znovu skládat věci do komínků do skříněk, ačkoliv jim to nebylo po vůli. Byli na buzerujícího Mantla nasráni, ale museli mlčet.

„Já tomu volovi rozbiju držku,“ nadával nahlas vojín Hons a skládal vyhozené věci zpátky do skříňky.

„Já mu ju rozbiju asi taky, č***kovi jednomu,“ přidal se vojín Podhajský. „Většího debila jsem neviděl,“ dodal.

„To je taký k**ot pojebaný,“ přidal se vojín Sarkán.

„Zasloužil by dostat do rypáku. A pořádně,“ ulevil si vojín Koura.

„Jestli mně ještě jednou tu skříňku vyháže, tak mu ju fakt natáhnu,“ vyhrožoval nahlas vojín Hons.

„A nebudeš sám,“ přidal se Podhajský.

„S tím debilem si tady ještě užijeme,“ nadhodil vojín Zahnal.

„To teda jo,“ souhlasil vojín Holzák ...

Naši partneři

Máte zájem o výměnu odkazu? Vyměníme odkaz téměř s každou webovou stránkou.
Stránky s vojenskou tématikou budou upřednostněny. Více informací naleznete zde.